Coulombův zákon
Roku 1785 se Charles-Augustin de Coulomb pokoušel změřit něco, co nebylo možné položit na misku vah: nepatrnou sílu působící mezi dvěma nabitými kuličkami.
Neměl elektronický siloměr ani digitální snímač. Měl však velmi tenké vlákno — a nápad využít jeho zkroucení jako stopu neviditelné síly.
Když přiblížil stejně nabité kuličky, začaly se odpuzovat. Jedna z nich pootočila zavěšenou tyčinku a zkroutila vlákno. Coulomb mohl z velikosti pootočení určit, jak silně na sebe kuličky působí. Potom změnil jejich vzdálenost a pokus opakoval. Z těchto měření postupně vystoupilo jednoduché pravidlo, které dnes nazýváme Coulombův zákon.
Výsledek ukázal, že elektrická síla může být překvapivě velká. Kdyby dvě kuličky vzdálené jeden metr nesly náboje +1 C a −1 C, přitahovaly by se silou přibližně devíti miliard newtonů. To odpovídá přibližně tíze tělesa o hmotnosti milion tun. Tak velký náboj však malá kulička v běžných podmínkách neudrží — při skutečných pokusech proto pracujeme s náboji mnohonásobně menšími.
Od pozorování k zákonu
Abychom objevili závislost, měníme vždy jen jednu veličinu. Uvažujeme dvě malá nabitá tělesa, jejichž rozměry jsou ve srovnání se vzdáleností zanedbatelné. Taková tělesa modelujeme jako bodové náboje.
Měníme vzdálenost
Se stejnými náboji zjistíme, že při dvojnásobné vzdálenosti je síla čtyřikrát menší:
F ∼ 1r2Měníme první náboj
Zdvojnásobení jednoho náboje při stejné vzdálenosti zdvojnásobí sílu:
F ∼ |q1|Měníme druhý náboj
Stejná přímá úměrnost platí i pro druhý náboj:
F ∼ |q2|Ve vakuu je k ≈ 8,99 × 109 N·m2·C−2. Ekvivalentně zapisujeme k = 14πε0, kde ε0 je permitivita vakua.
Co znamená absolutní hodnota ve vzorci?
Vzorec zde počítá velikost síly, která je vždy nezáporná. Znaménka nábojů určují směr: souhlasné náboje se odpuzují a nesouhlasné se přitahují.
Směr elektrické síly
Souhlasná znaménka
Náboje +/+ i −/− se odpuzují. Síly míří od druhého náboje.
Opačná znaménka
Náboje +/− se přitahují. Síly míří k druhému náboji.
Síly působí podél spojnice nábojů. Mají stejnou velikost a opačný směr, protože tvoří dvojici akce a reakce:
F12 = −F21Odpověď
Ani jedna. Obě síly jsou stejně velké a opačně orientované. Tělesa však mohou získat různá zrychlení, mají-li různou hmotnost.
V jakém prostředí náboje jsou?
V látkovém prostředí elektrickou sílu oslabuje polarizace prostředí. Pro homogenní izolant platí:
Fe = 14πε0εr · |q1q2|r2εr je relativní permitivita. Ve vakuu je 1, ve vzduchu přibližně 1. Čím je relativní permitivita větší, tím je síla mezi stejnými volnými náboji menší.
| Prostředí | Přibližná εr | Síla proti vakuu |
|---|---|---|
| vzduch | 1,0006 | prakticky stejná |
| petrolej | asi 2 | přibližně poloviční |
| sklo | asi 5–10 | 5–10× menší |
| voda při nízkých frekvencích | asi 80 | přibližně 80× menší |
Poznámka k tabulce
Relativní permitivita závisí na teplotě, frekvenci a přesném složení látky. U vody navíc ionty v roztoku elektrické působení stíní; prosté dělení hodnotou εr proto nevystihuje všechny procesy probíhající ve vodných roztocích.
Řešený příklad: dvě nabité kuličky
Zadání
Dvě malé kuličky nesou náboje +2,0 μC a +2,0 μC. Jejich středy jsou vzdáleny 10 cm. Určete velikost a směr elektrické síly ve vzduchu.
Nejprve se pokuste příklad vyřešit samostatně. Zapište vztah, převeďte jednotky, dosaďte a rozhodněte, zda se kuličky přitahují, nebo odpuzují.
Nápověda
- Použijte Coulombův zákon pro látkové prostředí.
- Převeďte mikrocoulomby na coulomby a centimetry na metry.
- Protože jde o vzduch, můžete použít εr ≈ 1.
- Směr síly určete ze znamének obou nábojů.
Kontrola výpočtu
Doplňte hodnoty, se kterými jste počítali, svůj výsledek a směr síly. Žádné pole není předvyplněné.
Nápověda k zadávání hodnot
Hodnoty zapisujte v jednotkách uvedených v hranatých závorkách. Mikro je již zahrnuto v jednotce μC, proto například náboj 2,0 μC zapisujte jako 2, nikoli jako 2 × 10−6. Vzdálenost zadejte v centimetrech a vypočtenou sílu v newtonech. Desetinná čárka i tečka fungují.
Zobrazit celý postup a řešení
Nejprve převedeme jednotky:
2,0 μC = 2,0 × 10−6 C, 10 cm = 0,10 m.
Pro vzduch použijeme εr ≈ 1 a dosadíme:
F = 8,99 × 109 · (2,0 × 10−6)20,102 ≈ 3,6 NOba náboje jsou kladné, proto se kuličky odpuzují.
Příklady bez kalkulačky
1. Změna vzdálenosti
Vzdálenost dvou nábojů zvětšíme třikrát. Kolikrát se změní síla?
2. Změna obou nábojů
Oba náboje zdvojnásobíme a vzdálenost nezměníme. Kolikrát se změní síla?
3. Změna nábojů i vzdálenosti
Oba náboje zdvojnásobíme a současně zdvojnásobíme jejich vzdálenost. Co se stane se silou?
Coulombův zákon a gravitační zákon
Coulombův vztah může působit povědomě. V předchozích ročnících jste se setkali s jinou silou působící na dálku — s gravitací. Newtonův gravitační zákon má téměř stejnou matematickou stavbu. Srovnání obou vztahů nám ukáže nejen jejich podobnost, ale také jeden zásadní rozdíl.
| Elektrická síla | Gravitační síla | |
|---|---|---|
| Vztah | Fe = k|q1q2|r2 | Fg = Gm1m2r2 |
| Zdroj působení | elektrický náboj | hmotnost |
| Směr | přitažlivá i odpudivá | vždy přitažlivá |
| Vliv prostředí | ano | v běžné fyzice ne |
V obou zákonech síla klesá s druhou mocninou vzdálenosti. Podobný matematický tvar ale neznamená, že jde o tutéž sílu.
Účinek bodového zdroje se v prostoru rozprostírá do všech směrů. Ve vzdálenosti r je rozdělen přes povrch pomyslné koule o obsahu 4πr2. Zdvojnásobíme-li poloměr, plocha koule je čtyřikrát větší, a na stejnou plochu proto připadá čtyřikrát menší účinek. Se zákonem převrácených čtverců se proto setkáme například u gravitačního a elektrického působení nebo u intenzity světla z bodového zdroje.
Proč tedy u velkých těles pozorujeme hlavně gravitaci?
Makroskopická tělesa obsahují téměř přesně stejné množství kladného a záporného náboje, takže se jejich elektrické působení ve velké míře ruší. Hmotnost má naproti tomu jen jedno „znaménko“ a její gravitační účinky se vždy sčítají.
Kde se Coulombův zákon projevuje?
Stabilita atomů
Elektrická přitažlivost váže záporné elektrony ke kladnému jádru. Úplný popis atomu je kvantový, ale velikost coulombovského působení zůstává zásadní.
Molekuly a DNA
Elektrické síly mezi ionty a částečnými náboji ovlivňují vazby, tvar molekul i interakce záporně nabité kostry DNA s ionty a bílkovinami.
Plazma a Slunce
Sluneční plazma obsahuje volné elektrony a ionty. Jejich kolektivní pohyb vytváří elektrická a magnetická pole a podílí se na dynamice slunečních erupcí.
Důležité zpřesnění k biologii a Slunci
V roztoku jsou náboje stíněny okolními ionty, proto nelze biologickou molekulu jednoduše modelovat jako několik izolovaných bodových nábojů. U slunečních erupcí navíc dominuje kolektivní elektromagnetické chování plazmatu; samotný Coulombův zákon pro dvojici částic je jen základní mikroskopická část obrazu.
Coulomb nebyl jen fyzik
Když se řekne Coulomb, vybaví se dnes především elektrický náboj. Většinu profesního života však Charles-Augustin de Coulomb strávil jako vojenský inženýr. Zabýval se pevnostmi, tlakem zeminy, stabilitou staveb, třením i pevností materiálů. Právě zkušenost s praktickými mechanickými problémy jej naučila převádět nepatrné a obtížně pozorovatelné účinky na veličiny, které lze přesně změřit.
1761: dokončil vojenskou inženýrskou školu v Mézières a nastoupil do ženijního sboru jako poručík.
1764–1772: na tropickém Martiniku řídil stavbu nové pevnosti Bourbon. Osmiletý pobyt a prodělané nemoci poznamenaly jeho zdraví na celý život.
1777: při výzkumu magnetického kompasu ukázal, že zkroucené tenké vlákno lze použít k měření mimořádně malých sil.
1785: stejný princip využil při měření elektrické síly a formuloval zákon, který dnes nese jeho jméno.
1791: z armády odešel v hodnosti podplukovníka. Jeho jméno bylo později vytesáno mezi 72 jmen vědců a inženýrů na Eiffelově věži.
Cesta k Coulombovu zákonu tedy nevedla přímo z učebnice elektřiny. Vedla přes pevnosti v Karibiku, tření lan a zkoumání zkroucených vláken.
Jak Coulomb změřil nepatrnou sílu?
Torzní kyvadlo je lehká vodorovná tyčka zavěšená uprostřed na velmi tenkém svislém vlákně. Na rozdíl od běžného kyvadla se nekývá ze strany na stranu: otáčí se kolem svislé osy a přitom vlákno zkrucuje. Čím větší moment síly na tyčku působí, tím více se vlákno zkroutí.
Coulomb tento princip využil v přístroji zvaném torzní váhy. Na jednom konci lehké tyčky byla nabitá kulička. Když k ní přiblížil druhou nabitou kuličku, elektrická síla tyčku pootočila a zkroutila závěsné vlákno. Otáčení se zastavilo ve chvíli, kdy se moment elektrické síly vyrovnal momentu zkrouceného vlákna. Z naměřeného úhlu tak mohl určit i velmi malou elektrickou sílu.
Proč torzní vlákno?
Moment síly vlákna je v určitém rozsahu úměrný úhlu zkroucení. Úhel lze měřit mnohem citlivěji než nepatrnou přímočarou sílu běžnými vahami.
Co měnil?
Vzdálenost kuliček a velikost jejich nábojů. Tím ověřil, že síla klesá s druhou mocninou vzdálenosti a roste se součinem nábojů.
Časté omyly
„Dvakrát dál znamená poloviční sílu.“
Ne. Kvůli druhé mocnině je při dvojnásobné vzdálenosti síla čtvrtinová.
„Větší náboj působí větší silou.“
Na oba náboje působí stejně velké opačné síly. Lišit se může jejich zrychlení.
„Záporná síla je menší síla.“
Záporné znaménko ve vektorovém zápisu udává směr, nikoli zápornou velikost síly.
„Vzdálenost měříme mezi povrchy.“
U bodových nábojů je to jejich vzájemná vzdálenost; u malých kulových těles obvykle vzdálenost středů.
Česko-anglický slovníček
- Coulombův zákon
- Coulomb's law
- elektrická síla
- electric force
- bodový náboj
- point charge
- přitažlivá síla
- attractive force
- odpudivá síla
- repulsive force
- permitivita
- permittivity
- relativní permitivita
- relative permittivity
- torzní váhy
- torsion balance
- zákon převrácených čtverců
- inverse-square law
- spojnice nábojů
- line joining the charges