Polovodičová dioda
Krystal, který se nečekaně rozsvítil
Roku 1907 zkoušel britský radiotechnik Henry Joseph Round různé krystaly karbidu křemíku. Kovovým hrotem hledal místo, které by v rádiovém přijímači dobře usměrňovalo proud. V jednom okamžiku si však všiml něčeho, co vůbec nehledal: v místě dotyku krystal slabě svítil. Podle použitého vzorku zahlédl žluté, zelené, oranžové i modré světlo.
Round svůj objev popsal jen v krátké poznámce. Nevěděl ještě přesně, proč krystal svítí, a praktickou světelnou diodu z něj nevytvořil. Ukázal však, že polovodičový přechod nemusí pouze řídit proud – může také přímo měnit elektrickou energii na světlo.
“On applying a potential of 10 volts … the crystal gave out a yellowish light.”
H. J. Round, A Note on Carborundum, Electrical World, 9 February 1907
V minulé kapitole jsme zjistili, jak vzniká PN přechod a proč propouští proud v jednom směru mnohem snáze než ve druhém. Teď z něj uděláme skutečnou součástku: polovodičovou diodu.
Zobrazit odpověď
Co je polovodičová dioda?
Polovodičová dioda je dvojpólová součástka tvořená zpravidla jedním PN přechodem. Vývod připojený k oblasti P se nazývá anoda, vývod připojený k oblasti N katoda.
Jak poznat vývody běžné LED?
U nové vývodové LED bývá delší nožička anodou a připojuje se ke kladnému pólu; kratší nožička je katodou a připojuje se k zápornému pólu. Katodu zpravidla označuje také seříznutý (plochý) okraj plastového pouzdra. Přes průhledné pouzdro často vidíme větší kovovou část s čipem, její uspořádání se však může u některých LED lišit, a proto podle ní samotné polaritu neurčujeme. Nejjistější je použít test diody na multimetru nebo katalogový list.

LED nemá jen jednu podobu
Od slabé záře k Nobelově ceně
Roundův krystal svítil jen slabě a jen v některých místech dotyku. Jednoduchou obdobu jeho pokusu lze v principu sestavit z krystalu karbidu křemíku a kovového hrotu, ale nejde o snadnou „domácí výrobu LED“. Aktivní místo se hledá obtížně, kontakt je nestálý a světlo může být sotva viditelné. Neúspěšný pokus proto nemusí znamenat špatné zapojení.
Ještě mnohem těžší bylo vytvořit účinnou modrou LED. Červené a zelené LED už existovaly, ale vhodný materiál pro jasné modré světlo dlouho vzdoroval výrobě. Isamu Akasaki, Hiroshi Amano a Shuji Nakamura uspěli s nitridem gallia a roku 2014 získali Nobelovu cenu za fyziku. Modrá LED byla chybějícím dílem pro bílé LED osvětlení.
Zajímavost: dioda může světlo nejen vysílat, ale i zachytit
V LED může rekombinace elektronu a díry uvolnit foton. Opačný děj je také možný: dopadající světlo může vytvořit pohyblivé nositele náboje a malý elektrický signál. LED proto může fungovat jako nepříliš citlivý světelný snímač. Praktická využití LED, fotodiody a solárního článku probereme v následující kapitole.
Historická zajímavost – krystalka, elektronka a první diody
Krystalka je velmi jednoduchý rozhlasový přijímač, který může pracovat bez baterie: energii získává přímo z přijímané rádiové vlny. Anténa zachytí mnoho vysokofrekvenčních signálů, ladicí obvod vybere stanici a detektor z ní oddělí pomalu se měnící zvukový signál pro citlivé sluchátko. Jmenuje se podle krystalu používaného v detektoru, nikoli podle čistoty zvuku.
Ferdinand Braun už roku 1874 zjistil, že dotyk kovu s některými krystaly vede proud nesymetricky. V krystalkách se proto jemným drátkem zvaným kočičí vous přejíždělo po galenitu nebo jiném krystalu, dokud posluchač nenašel citlivé místo. Kontakt se choval jako hrotová polovodičová dioda, i když tehdejší fyzika ještě neuměla jeho činnost dnešním způsobem vysvětlit.
Před spolehlivými polovodičovými diodami existovala také vakuová dioda. John Ambrose Fleming ji patentoval roku 1904: ve vyčerpané skleněné baňce žhavená katoda uvolňuje elektrony a anoda je přijímá. Proud proto snadno teče jen jedním směrem. Vakuové a krystalové detektory se na počátku rádia vyvíjely vedle sebe; elektronka tedy nebyla jednoduše „předchůdcem krystalky“, ale konkurenční technologií.
Polovodiče elektronky téměř vytlačily, protože jsou menší, úspornější, levnější a nepotřebují žhavení. Elektronky se však dodnes vyrábějí například pro kytarové zesilovače, studiovou techniku a některé hi-fi přístroje. Při přebuzení mění signál plynule a vytvářejí spektrum harmonických spolu s přirozenou kompresí, které hudebníci často považují za příjemné. Není to automaticky „věrnější“ zvuk – je to žádané zabarvení a součást konstrukce nástroje. Vakuová technika zůstává důležitá i u některých velmi vysokých výkonů a mikrovlnných frekvencí.
Co se děje uvnitř diody?
Propustný směr
Anodu připojíme ke kladnému pólu a katodu k zápornému. Pole zdroje působí proti vnitřnímu poli PN přechodu, bariéra klesá a hradlová vrstva se zužuje. Elektrony z oblasti N a díry z oblasti P se pohybují k rozhraní a mohou je překonávat. Proud rychle roste.
Závěrný směr
Anodu připojíme k zápornému pólu a katodu ke kladnému. Pole zdroje podporuje vnitřní pole přechodu, bariéra roste a hradlová vrstva se rozšiřuje. Majoritní nositelé se od rozhraní vzdalují. Zůstává jen malý závěrný proud minoritních nositelů.
Voltampérová charakteristika diody
Voltampérová charakteristika ukazuje závislost proudu I procházejícího diodou na napětí U mezi její anodou a katodou. Není to přímka: dioda proto není ohmický vodič a nelze jí přiřadit jediný stálý odpor.
- Propustné napětí UF je napětí na diodě při zadaném propustném proudu; katalogový list vždy uvádí i podmínky měření.
- Závěrný proud IR je malý proud v závěrném směru.
- Průrazné napětí UBR je velikost závěrného napětí, při níž proud začne prudce růst. Běžná dioda se bez omezení proudu může poškodit.
Experiment: změřte charakteristiku diody
Zapojte diodu sériově s ochranným rezistorem a ampérmetrem. Napětí zdroje zvyšujte po malých krocích, zapisujte napětí přímo na diodě a proud obvodem. Potom diodu otočte a měření několika bezpečných hodnot zopakujte v závěrném směru.
Nastavujeme napětí zdroje US. Odečítáme napětí přímo na diodě UD a proud I. Pro charakteristiku pak do grafu vynášíme pouze dvojice UD, I.
- Do grafu vyneste naměřené body; automaticky je nespojujte úsečkami.
- Porovnejte tvar s kvalitativní charakteristikou výše.
- Určete napětí na diodě při zvoleném proudu, například 5 mA.
Poznámka pro učitele – bezpečné provedení
Ideální a skutečná dioda
| Model | Propustný směr | Závěrný směr | Kdy se hodí |
|---|---|---|---|
| Ideální dioda | nulový úbytek napětí | nulový proud | rychlé kvalitativní uvažování |
| Model s konstantním úbytkem | např. přibližně 0,7 V pro Si | nulový proud | jednoduché školní výpočty |
| Skutečná dioda | nelineární charakteristika | malý závěrný proud, možnost průrazu | měření a návrh reálného obvodu |
Model není tvrzení, že skutečná součástka se přesně tak chová. Je to záměrné zjednodušení. Před výpočtem proto vždy řekněme, který model používáme.
Kontrolní otázky
Zobrazit odpověď
Zobrazit odpověď
Zobrazit odpověď
Časté omyly
- „Dioda proud vyrábí.“ Dioda pouze určuje, jak snadno může proud protékat podle polarity a velikosti napětí.
- „V propustném směru má dioda nulový odpor.“ Skutečná dioda má nenulový úbytek napětí a nelineární charakteristiku.
- „Při 0,7 V se křemíková dioda skokem sepne.“ Proud roste plynule, pouze velmi strmě.
- „V závěrném směru nikdy nic neprotéká.“ Existuje malý závěrný proud; při průrazu může být proud naopak velký.
- „Katoda je vždy záporná.“ Je to název vývodu. V propustném zapojení je katoda na nižším potenciálu než anoda, ale v závěrném zapojení na vyšším.
Česko-anglický slovníček
- polovodičová dioda
- semiconductor diode
- anoda
- anode
- katoda
- cathode
- propustný směr
- forward bias
- závěrný směr
- reverse bias
- voltampérová charakteristika
- current-voltage characteristic
- propustné napětí
- forward voltage
- závěrný proud
- reverse current
- průrazné napětí
- breakdown voltage
- usměrnění
- rectification